J. Dvořák: Zamyšlení pro děti

ŽIVOT INDIÁNŮ – STÁLÉ NEBEZPEČÍ

Milé děti, mládežníci. Snad znáte filmy o Vinnetouovi. Náčelník Vinetou patří (podle Karla Maye) mezi apačské národy a pochází z kmene Meskalerů. Asi jako bychom na letním táboře řekli, že náčelník naší osady, Kuba Fraj či Viki (hlavní vedoucí tábora), patří do slovanských národů a jsou z kmene Čechů. Apačové ve skutečnosti čítali ani ne desítku tisíc lidí o mnoha kmenech s vlastní kulturou a vlastním územím. Děti (jen pro porovnání – mládežníci to vědí), nás Čechů žije v naší republice desetkrát více, než kdysi žilo Apačů v Americe. My si teď budeme vyprávět o jednom Apačském kmenu – o Čirikavech. Vyslechneme si současně část příběhu jednoho z nejznámějších indiánů.

Píše se rok 1886. Třetina či čtvrtina tehdejší armády, počtem 5tis. amerických vojáků, pronásleduje nevelkou skupinu indiánů. Těchto 39 Apačů, mužů, žen i dětí, se žene zemí, utíká před zajetím, denně urazí až 120 km. Jsou v neustálém pohybu již půl roku. Proč armáda vynakládá takovou námahu kvůli hrstce Apačů? Šli po jediném člověku, jmenoval se Geronimo. Slídí po něm také jiná armáda, totiž 3tis. mexických vojáků a 1tis. dobrovolníků.

9tis. mužů proti 39ti indiánům a ne a ne je dostat? Jak je to možné? Děti, něco si řekneme o životě těchto indiánů. Geronimo se naučil lovit v šesti letech. Když zabil zvíře poprvé, snědl jeho syrové srdce, aby si zajistil celoživotní úspěch při lovu. Indiánské děti uměly používat luk a šípy, učily se stopovat, uměly rychle běhat. Proč na tom tolik záleželo? Protože nebezpečí bylo všudypřítomné. Děti Apačů ohrožovaly nepřátelské kmeny (Jutové, Komančové, Navahové), divoká zvířata apod. Navíc za Geronimova mládí se tito Apačové museli obávat krutých, najatých lovců indiánů. Mexico totiž vydalo následující zákon: za každý skalp vláda zaplatí, za skalp dítěte 25, za skalp ženy 50 a za bojovníka 100 dolarů. Víte, co je to skalp? Pokud ano, jistě uznáte, že mluvíme o nepředstavitelně krutém chování lidí vůči jiné lidské bytosti.

Zkrátka indiánské děti měly úplně jiné dětství než Vy. Žily v přírodě a musely být fyzicky zdatné i zručné. Musely se naučit ledacos vyrábět. Tak například důležitou dovedností bylo košíkářství – jde o umění splétat z přírodních materiálů lůžkoviny, oblečení, nádoby. Techniky se liší národ od národu. Někteří splétali jasanovou kůru a trávu zvanou Tomkovice (indiáni Irokéští a Algonkiánští), jiní vyráběli košíky z jehličí borovice svinuté škumpy a vrbových prutů (Čirokézové), další používali koše březové (Aršipové, Deneové), někde se košíkářství povýšilo na umění (Majdujské ženy), kdy se v koších dala přenášet voda či vařit jídlo. Z cedru se pletly krosny na těžší materiály.

Ale zpátky k tomu hlavnímu. Před 150ti lety žily apačské děti ve velmi nebezpečném světě. Život indiánských dětí závisel na zmíněných dovednostech: rychle utíkat, dobře jezdit na koni, dokázat si mnohé vyrobit z přírodnin, umět stopovat, bojovat, lovit, zametat či mást vlastní stopy… Jejich život a existence celé rodiny, celých kmenů byla ve stálém ohrožení. Nakonec bylo mnoho Apačů donuceno k životu v rezervacích. Tato vyhrazená území pro jejich život zaručovala v těch lepších případech trochu míru, bezpečí. Pro větší pokoj rodin, pro bezpečnější život se podvolili. Děti, važte si toho, že žijete v bezpečné době a v bezpečné zemi. Pamatujte na to, až se vrátíte do svých krásných a bezpečných domovů… Takhle jsme si ponaučení shrnuli s některými z Vás v létě na indiánském táboře. Takto bychom si mohli ponaučení probrat ještě před týdnem třeba na schůzce Pathfindera…  

Dnes (tedy 19.3.2020) máte za sebou prožitý týden, kdy jste zavřené doma, nesmíte do školy, nemůžete na kroužky a s kamarády si jen voláte přes mobil či počítač. Rodiny se zpravidla nenavštěvují, hlavně za babičkou a dědečkem nechodíte. Není tomu tak jen v naší České republice. Nesmíme ani cestovat do zahraničí, z jiných států k nám také nesmí lidé přijíždět. Žijeme v jakési rezervaci (vyhrazeném území, vyhrazeném prostoru) v rámci celé Evropy, žijeme v jakési rezervaci coby celá republika a žijeme tak v rámci našeho města. Kvůli našemu (vzájemnému) bezpečí – nejen kvůli ochraně zdraví.

Děti, na tyto dny budete vzpomínat celý život. V těchto událostech zjišťujete, jakou předností bylo chodit do školy. My, Vaše rodiče, objevujeme, jak těžká je práce učitelek a učitelů. Můžeme si spolu uvědomit, že velkým darem pro život je svoboda pohybu po venku, že velikánským darem (a přitom nezaslouženým) je zdraví. Zdraví sourozenců, zdraví maminky a tatínka, babičky i dědečka, ale také kamarádů a jejich rodin. Nelze si každý den zakoupit oblíbené jídlo. Většina obchodů je uzavřena. Maminka či tatínek nemohou do práce, nebo jsou v práci pořád.

Až se naše životy vrátí zase k dřívějšímu prožívání, nebude svět úplně stejný. Budeme totiž bohatší o zmíněná ponaučení a to na základě osobního prožitku: chodit do školy či setkávat se spolu třeba při bohoslužbě je předností, svoboda volného pohybu po venku není samozřejmostí, veliký dar je zdraví, rodina je důležitá, musíme si vážit jeden druhého, je třeba si vážit potravin, je třeba se lépe chovat k planetě Zemi, měli bychom se o ni starat. Až se naše životy vrátí zase k dřívějšímu způsobu, nebude svět (snad!) úplně stejný. Můžeme žít skromněji, být více venku, častěji se spolu setkávat, možná budeme ohleduplnější k životnímu prostředí a třeba si budeme vážit více rodiny, školy, práce, potravin, naší Země… Možná přibude více věřících lidí. Co myslíš, změníme se my lidé k lepšímu? Naučí nás tyto události lépe se chovat jeden k druhému – za zavřenými dveřmi bytu či domu, v obchodě, na ulici, ve škole či v zaměstnání, nebo pod kazatelnou; prostě doma, v církve i ve společnosti?

 

LITERATURA:

  • FOREJT–ALAN, L. Od Kordiller k Mississippi. Potulky Českých novinářů-skautů po Americe. Praha: Šolc a Šimáček, 1930.
  • RAKOVÁ, Svatava. Dobrodruzi, puritáni a Indiáni: Angličané v Novém Světě. Praha: Libri, 1998.
  • OPATRNÝ, Josef. Poslední indiánské války. Praha: Mladá fronta, 1990.
  • TADIČ, Roman. Nebeský strom a obruč světa. Hrst úvah o mýtech severoamerických indiánů. In Duch dvou tváří: mýty a legendy severoamerických indiánů. Praha: Argo, 2012, s. 139–144.

Praha Smíchov, Praha Krč, Praha Vinohrdy

19. 3. 2020 (týden po Nouzovém stavu ČR, dva dny karantény ČR)

 

 

Instagram

.

Adresa

Peroutkova 57
150 00 Praha 5

Bankovní spojení:
3361740227/5500
oddil-penguins@pathfinder.cz
Vytvořeno službou Webnode